Tento středomořský ostrov má za sebou poměrně dlouhou a bohatou historii, která „ve velkém“ začala s minojskou civilizací mezi třetím a druhým tisíciletím před naším letopočtem. Trvalé osídlení se ale datuje do mnohem dřívější epochy.
Minojská civilizace, která na Krétě vydržela více než třináct století, stále žije v legendách o Minotaurovi, Théseovi a králi Minóovi. Tato civilizace byla ale bohužel kompletně zničena při vulkanickém výbuchu Théry. Hmatatelným důkazem vyspělosti této kultury je (kromě lineálního písma A) například archeologické naleziště v Knóssu.
Na okamžik se zastavme i u mykénské civilizace, která přišla nedlouho po Minojcích. Lid bájného krále Agamemnona odtud pak vypudili Dórové, kteří zde zůstávají pány prakticky až do doby rozmachu římského impéria. Římské legie srovnaly proslulý Knóssos se zemí a ustanovili jako nové hlavní město Gortys, které k nim bylo kvůli porážce odvěkého rivala dosti loajální. Další památkou z doby římské nadvlády je město Chersonissos, najdete tu třeba ruiny raně křesťanských bazilik z pátého století.
Mnoho architektonických památek za sebou zanechala nadvláda Byzantinců, kteří si z Kréty udělali vojenskou základnu a vybudovali na sedmdesát kostelů. Kláštery jako Arkadi, Agia Triada, Kardiotissa, Koudouma nebo Aretiou pocházejí právě z období Byzantské říše.
Krétu velice poznamenal nájezd arabských dobyvatelů v roce 824, kteří zde nenechali doslova kámen na kameni. Z ostrova se stala základna pro muslimské piráty a metropole Iraklion se dočkala přebudování na opevněnou tvrz s názvem Rabd El Kandak (Pevnostní příkop). Arabská vláda vydržela déle než celé jedno století, ale v roce 961 byla Kréta znovu připojena k Byzanci a její sláva opět stoupala strmě vzhůru.
Po instalaci Latinského císařství a čtvrté křížové výpravě (tj. v roce 1212), která místo do Svaté země zamířila nečekaně do Konstantinopole a zničila místní byzantské impérium, připadla Kréta Benátčanům. Ti využívali ostrov jako cennou surovinovou základnu, těžili zde zejména dřevo a pěstovali zemědělské plodiny včetně vysoce ceněné vinné révy. Do tohoto období se datují mimo jiné i časté vzpoury místních venkovanů, kteří nechtěli za mrzký peníz dřít pro své benátské pány. Připomínkou benátské nadvlády jsou například pevnosti Frangokastello a Spinalonga, zapomenout nesmíme ani na rozsáhlé opevnění v metropoli Heraklionu.
V roce 1645 Krétu dobyla turecká vojska, která zde začala šířit islámskou víru. Popularitě nepřidalo ani cílené chátrání ostrova, některé budovy byly přestavěny na mešity a bylo zničeno i mnoho zdejších pevností. S tureckou nadvládou šlo ruku v ruce nejedno povstání, snaha vymanit se z tureckého područí pokračovala bez sebemenšího úspěchu až do roku 1896. Tehdy ostrov obsazují Řekové, oficiální cestou je jim pak Kréta přiřčena v roce 1913 – snad i proto, že Britové nebo Francouzi chtěli proti sobě mít Turky do budoucna poněkud oslabené. Muslimská populace postupně nuceně emigruje, ve dvacátých letech minulého století muselo odejít asi 25 tisíc Turků.
Nepříjemnou událostí v historii Kréty je i období druhé světové války. Ostrov totiž v roce 1941 obsadili Němci bleskovou výsadkovou akcí, aby o tři roky později i přes krvavé ztráty ovládli celou oblast znovu spojenci (konkrétně britskými jednotkami) a utrpěl bohužel značné škody kvůli častému bombardování.
Moderní Kréta je ale jedním z největších turistických lákadel po celém Řecku – najdete tu architektonické památky od antiky až po současnost a to vůbec nemluvíme o možnostech pohodové rekreace.
