Existují dobré i špatné nemocnice. Totéž však platí i o samotném personálu. Jednou narazíte na úžasného ošetřejícího lékaře a vzápětí vás vytočí špatně nalazená sestřička. Bohužel je tomu i opačně. Sestřičky se vám budou věnovat s úžasnou péčí a lékař (/ka) vás odbude. Práce v lékařství je stejně těžká a stejně náročná, jako jakákoliv jiná práce, jen s tím rozdílem, že lékaři zachraňují lidské životy. Ale i ostatní personál nemocnice je důležitý, ne jen lékaři. Bez vlídné péče sestřiček by vám neměl, kdo podat léky, změřit tlak či teplotu, zkontrolovat váš zdravotní stav v mezičase (než přijde lékař) a mnohdy i pacientům dodávají morální podporu, přestože dotyčného pacienta příliš neznají. Bez úklidové služby by zase hospitalizovaný pacient přebýval v nesterilním prostředí. No a nebýt pomocných ošetřovalů, jen těžko by vás přesunoval personál s křehčí konstitucí z jednoho lůžka na druhé.
Všechny odvětví spolu souvisí a jedno bez druhého nestojí za nic.
Nemusí však jít pouze o hospitalizované pacienty, ale i o pacienty docházející do nemocnice ambulantně nebo někdo z členů vaší rodiny (popřípadě přátel) v nemocnici pobývá.
Jenže se bohužel najdou i tací jedinci (pacienti i zaměstnanci nemocnice), kteří dokáží zcela zničit vaši představu o dobré zdravotní péči. Je pravdou, že i personál nemocnice jsou jen lidé, ale tito lidé by neměli překračovat své pravomoci. Je možná pochopitelné, že pokud má za sebou někdo několikahodinovou službu, je unavený či podráždění. Pacient by to však neměl pociťovat. Někteří bihužel toto zaměstnání vykonávají pouze z nutnosti, proto velmi často pacient okusí uštěpačné poznámky, neomalené zacházení nebo mu dokonce budou odpírána jeho základní práva (na informace). Pokud někoho takováto důležitá práce nebaví, neměl by ji dělat! Peníze nejsou všechno a každý z nás má svou důstojnost a práva.
Příklad špatného jednání
Příkladem může být pacient trpící akutními bolestmi, řekněme, zad (v určité oblasti). Zavolá si „záchranku“, která ho převeze do nejbližší nemocnice. Až do tohoto okamžiku je vše v pořádku, dokud však nedojde ke kontaktu s personálem nemocnice. Pacient nejenže dostane vynadáno za to, že si vůbec dovolil kvůli bolesti zad zavolat záchranku, ale navíc s ním bude při vyšetření celkem nehezky manipulováno. Výsledkem bude nešetrné zabodnutí injekce do postiženého místa a ještě vás uprostřed noci z nemocnice pošlou pryč (bez nároku odvozu sanitkou). Pokud nemáte nikoho ve vašem okolí, kdo by pro vás byl ochoten dojet před zmíněnou nemocnici, nezbývá vám nic jiného, než si zavolat taxi.
Dalším příkladem může být třeba nepříjemná sestřička na porodním oddělení. Sestřička, jež se věnuje péči o novorozence, by k nim měla mít nějaký určitý vztah. Pokud je na oddělení prvorodička, měla by jí být nápomocná a snažit se jí poradit, jak zvládat péči o miminko. Jenže co když zrovna na směnu nastoupí nevrlá sestřička, která bude jen urážet tuto nezkušenou maminku? Vyčte jí, že je neschopná, a že si neměla dítě pořizovat, když neví jak se o něj postarat.
Žádný učený však z nebe nespadl, a navíc je každé dítě jiné, má jiné potřeby a nároky.
Po takovýchto nepříjemných zkušenostech se pak není co divit, že dotyčný pacient bude požadovat raději umístění v jiné nemocnici, jen aby znovu nemusel zažívat příkoří. No, a jelikož si máme právo vybrat ošetřující personál, stejně jako nárok na svobodnou volbu nemocnice, jsou ochotni brát i takové zdravotnické zařízení, jež bude třeba i v jiném okrese.
Pacient by zase měl dbát na práva tohoto personálu a snažit se mu neztěžovat jejich práci. Ono někdy komunikovat se špatně naladěným pacientem není nic jednoduchého ani příjemného.
