Dlouho mě tížila otázka, jak přistupovat k tomu co dělám. Nevím, jak bych to přesně mohla nazvat, ale je to psaní blogů, krátkých textů a úvah. Stále jich ale není dost na to, abych se je třeba pokusila vydávat knižně. Pokusy o uveřejnění na sociálních sítích jsou mizerné. Absolutně bez ohlasu, a to ne, že bych byla neoblíbená osoba. Tedy doufám, že jsem. Myslím, že problém je v tom, že sociální sítě, jako je třeba Facebook nebo Twitter jsou strašně přehlcené. Nikdo si už ani neudělá čas, aby si opravdu pročetl to, co tam jeho známí / přátelé přidávají.
Krátila jsem si dlouhé odpoledne psaním článku na téma kultura ve společnosti. Sama jsem z umělecky založené rodiny, a tak mi toto téma není tak úplně cizí. Myslím, že mé myšlenky jsou natolik zajímavé, aby si je četli jiní lidé. Klepala jsem na svém notebooku, přemýšlela – pila kávu a poslouchala jazz.
Ulítly mi myšlenky a už jsem brouzdala po internetu. Zvláštní náhodou bylo, že jeden z příspěvků na Facebooku, na blogerské skupině kterou jsem sledovala, byl tento odkaz: www.svobodnyblog.cz. V prvním okamžiku jsem si ho ani nevšimla, a už jsem sjížděla dolů po webové stránce. Ale po pár vteřinách mě zaujal název a začala jsem odkaz hledat. Okamžitě jsem se začala zajímat. Měla to být stránka, na které bych mohla eventuálně publikovat své myšlenky, články a jednoduché textíky. Ihned jsem se zaregistrovala, což byl jednoduchý proces. Napadlo mne, jestli nebude nějaký problém v placení: Ano, můžete si zde zveřejnit svůj článek, ale je třeba, abyste nám zaplatila… A ono nic. Velmi mě potěšilo, že jsem našla místo, kde si lidé mohou své počiny uveřejnit zcela bezplatně a volně.
Navečer jsem jednoduše publikovala blog na téma „Opustí nás kultura?“. Neměla jsem žádné problémy s přidáním článku. Moc mne to potěšilo. Jsem ráda, že stále ještě existují webové stránky, na kterých člověk může veřejně a nezaujatě – hlavně bez zbytečné samoúčelné kritiky zveřejnit svůj pocit, postoj nebo názor. A to mě baví!
